Co je IZOLAČNÍ a OCHRANNÁ ZELEŇ?

Jak funguje a jaké jsou studie ze světa?

Ochranná a izolační zeleň

Co je ochranná a aizolační zeleň? Jak funguje? Jaké jsou studie ze zahraničí?

Ochranná a izolační zeleň mezi dopravou a obytnou zástavbou

Pás vzrostlých stromů, keřů a další vegetace v okolí památné Lípy u trati neleží pouze podél významného celostátního a mezinárodního železničního tahu Praha–České Budějovice. Tento železniční koridor pokračuje směrem k rakouským hranicím a prostřednictvím navazující železniční sítě vytváří důležité spojení České republiky s Rakouskem a dalšími částmi Evropy ve směru sever–jih.

Ochranná a izolační zeleň zároveň navazuje na ulici 5. května, jednu z významných městských komunikací v Říčanech ve směru východ–západ, kterou využívají osobní automobily, dodávky, autobusy i nákladní vozidla.

Význam ulice 5. května ještě narůstá při dopravních omezeních na hlavním tahu po Černokostelecké ulici. Právě po Černokostelecké prochází Říčany silnice I/2, významný silniční tah vedoucí z Prahy přes Říčany a Kutnou Horu směrem na Pardubice.

Ochranná a izolační zeleň se tak nachází v prostoru zatíženém současně železniční i silniční dopravou. Z jedné strany na ni působí provoz na významném železničním koridoru, z druhé strany provoz na ulici 5. května a v širším okolí také doprava spojená s hlavním silničním tahem I/2.

Tento pás vzrostlé zeleně proto není pouhou skupinou stromů a keřů. Vytváří vegetační a prostorový předěl mezi intenzivně využívanou dopravní infrastrukturou, zahradami a obytnou zástavbou. Současně představuje životní prostředí pro řadu rostlin a živočichů a přímo navazuje na mimořádně hodnotný přírodní prvek tohoto území – památnou Lípu u trati v Říčanech.

Ochranná a izolační zeleň podél železničního koridoru

Zelená bariéra mezi železnicí a obytnou zástavbou

Mezi železničním koridorem Praha–České Budějovice a obytnou zástavbou v Říčanech se nachází souvislý pás vzrostlých stromů, keřů, bylinného patra a další vegetace.

Nejde pouze o několik jednotlivých stromů. Stromy, keře, bylinné patro, půda a živočichové společně vytvářejí fungující zelený pás, který odděluje intenzivně využívanou železniční trať od zahrad a obytných domů.

V terminologii územního plánování se pro takovou funkci používá označení ochranná a izolační zeleň.

Její význam spočívá právě v tom, že mezi zdrojem zátěže a místem, které má být chráněno, vytváří prostorovou a vegetační bariéru.

Co vzniká při železničním provozu

Projíždějící vlak nepůsobí na své okolí pouze slyšitelným hlukem. Železniční provoz je zdrojem několika různých fyzikálních a materiálových vlivů.

Hluk. Vzniká při kontaktu kola a kolejnice, činnosti hnacích a pomocných zařízení, aerodynamickém proudění kolem soupravy a při brzdění.

Vibrace. Kontakt kol s kolejnicemi vyvolává mechanické vibrace, které se mohou prostřednictvím železničního svršku a podloží šířit do okolí. Vegetaci bychom zde neprezentovali jako náhradu technických protivibračních opatření.

Proudění a tlakové změny vzduchu. Vlak před sebou a kolem sebe vytváří tlakové pole a při průjezdu dochází k výraznému proudění a turbulencím. U běžného průjezdu ve volném prostoru je odborně přesnější mluvit o aerodynamických tlakových změnách, tlakové vlně a turbulenci, nikoli o "vzduchovém třesku".

Prach a částice vznikající opotřebením. Železnice produkuje také tzv. ne-výfukové částice. Vznikat mohou zejména při brzdění a opotřebení brzdových komponent, kol a kolejnic. Další částice mohou souviset s ostatními třecími kontakty železničního systému. U elektrické železnice může docházet také k opotřebení kontaktních prvků pantografu a trolejového vedení.

To není pouze teoretický jev. Studie TU Graz publikovaná v roce 2025 experimentálně měřila emise z železničních špalíkových brzd. U zkoušených nákladních vozů byly odvozeny emisní faktory PM10 2,65–28,66 g/km brzdné dráhy; ve většině testů bylo v částicích identifikováno železo a mangan, u některých typů brzd také baryum a zinek.

Jak může pás zeleně pomáhat

1. Zachytávání prachu a částic

Listy, větvičky, kůra a další povrchy vegetace vytvářejí obrovskou členitou plochu, na které se mohou částice z ovzduší zachycovat a usazovat.

Odborné studie skutečně popisují dva zásadní mechanismy působení vegetace na částicové znečištění: depozici částic na vegetaci a ovlivňování jejich rozptylu. Účinnost závisí na druhu rostlin, struktuře listů, hustotě a propustnosti porostu, jeho výšce, šířce i místních podmínkách.

Proto může být z hlediska ochranné funkce hodnotnější vícepatrový porost než samotná řada vysokých stromů:

stromové patro + keřové patro + bylinné patro + půdní povrch.

Výzkum zároveň upozorňuje, že zeleň není univerzální filtr. Nevhodně umístěné velmi husté porosty mohou v některých městských situacích omezit ventilaci. U otevřených dopravních koridorů proto záleží na správné struktuře a určité porozitě vegetační bariéry.

2. Hluk

Stromy a keře mohou přispívat k rozptylu, absorpci a částečnému útlumu zvuku, především pokud jde o dostatečně široký, hustý a vícepatrový porost. Existují i studie přímo zaměřené na útlum železničního hluku pásy stromů.

Na webu bych však nepsal, že současný pás zeleně "chrání domy před hlukem" ve stejném smyslu jako certifikovaná protihluková stěna. Úzký pás zeleně není náhradou protihlukové stěny.

Má ale další význam: vytváří prostorové oddělení od železnice, zakrývá přímý pohled na zdroj hluku a jako součást širšího zeleného pásu může přispívat k příznivějšímu akustickému prostředí.

3. Tlaková vlna a turbulence od vlaků

Projíždějící vlak uvádí okolní vzduch do pohybu. Vznikají tlakové změny, proudění a turbulence.

Členitý porost stromů a keřů představuje drsnou, porézní překážku, která proudění ovlivňuje. Na webu bych proto použil opatrnou formulaci:

Vícepatrový vegetační pás vytváří mezi železnicí a obytnou zástavbou členitou a částečně propustnou prostorovou bariéru, která ovlivňuje proudění vzduchu a rozptyl částic vyvolaný projíždějícími vlaky.

4. Vibrace

Tady bych byl ještě opatrnější. Kořeny stromů a běžný pás zeleně nelze vydávat za spolehlivou ochranu proti vibracím železničního provozu. Vibrace se šíří zejména podložím.

Význam nezastavěného zeleného pásu může spočívat v zachování odstupu mezi tratí a zástavbou, ale konkrétní snížení vibrací by bylo potřeba doložit geotechnickým a vibroakustickým posouzením.

Není to jen "zeleň". Je to biotop.

Pás zeleně není tvořen pouze korunami několika stromů. Je to vertikálně i prostorově členěný ekosystém:

koruny stromů → kmeny a dutiny → keře → bylinné patro → opad a mrtvé dřevo → půda → kořenový systém.

Každá jeho část poskytuje jiné životní podmínky.

Stromy poskytují ptákům místa pro hnízdění, odpočinek, úkryt a získávání potravy. Dutiny a štěrbiny mohou využívat různé druhy bezobratlých a podle konkrétního stromu i další živočichové.

Keřové patro je mimořádně významné pro drobné ptáky a další živočichy. Husté větvení poskytuje úkryt před predátory, větrem, prudkým deštěm i přímým sluncem.

Bylinné patro poskytuje potravu a životní prostor motýlům, čmelákům, včelám, pestřenkám, broukům a dalším bezobratlým.

Na zemi, pod listím, větvemi a v hustém podrostu mohou nacházet úkryt ropuchy, skokani, ještěrky, užovky, ježci a další drobní živočichové – pokud jsou v dané lokalitě skutečně přítomni.

Ochranná a izolační zeleň a její ekosystém!!!

Památná lípa, její kořenový prostor, mohutná koruna a navazující izolační zeleň tvoří jeden funkční celek. Zásahem do jedné jeho části mohou být postupně oslabeny i části ostatní. To, co příroda vytvářela desítky let, nelze po vykácení nikdy nahradit.

Všechny fotografie vegetace nebo zvířátek jsou pořízeny u izolační zeleně nebo pár metrů okolo.

Památná lípa jako součást zeleného systému

Památná Lípa u trati nestojí v ekologicky prázdném prostoru.

Je součástí širšího pásu stromů, keřů, bylinné vegetace a nezpevněné půdy táhnoucího se podél železničního koridoru.

Samotná památná lípa poskytuje květy opylovačům, korunu ptákům a hmyzu, stín, organickou hmotu a další ekologické funkce. Okolní porost její význam prostorově rozšiřuje.

Živočich totiž nevnímá hranici parcely ani označení "památný strom". Potřebuje soubor vzájemně propojených míst, kde může získat potravu, ukrýt se, rozmnožovat se nebo se přesouvat.